V dnešní době číhá slovo smurf snad na každém rohu jakékoliv online videohry. Vídám se s ním na komunitních fórech, při hraní her, a dokonce o něm vypráví i samotní vývojáři. Avšak až nedávno jsem si na vlastní kůži zkusil, jaké to je potkat ty správné zlé smurfy, o kterých hráči vypráví se slzami v očích. Proto jsem se rozhodl, dokud jsou mé vzpomínky ještě ostré, napsat o tomto tématu krátké povídání, kde se vám pokusím celý problém více přiblížit.

Co je to smurfování

Ve videoherním světě označuje toto slovo aktivitu, kdy dobrý a zkušený hráč naschvál pronikne mezi řady nováčků, které následně může s absolutní lehkostí trhat na kusy. Nejčastěji se tak děje pomocí kupování účtů s malou herní hodností, či jejich zakládáním.
Valná část hráčů si tímto způsobem ráda opečovává své pošramocené ego. Při zápase se sobě rovnými soupeři dostanou klepec, a tak si jdou vybít zlost na mnohem méně zkušených jedincích. Samozřejmě jsou zde i morálnější důvody ke smurfování. Pokud si chcete vyzkoušet novou herní strategii, či změnit herní roli, radši zapnete hru na svém „smurf“ účtu, než abyste si nepokazili hodnocení na tom hlavním

Kde se vzalo označení smurf a proč za to mohou šmoulové

Chápu, že nadpis zní trochu podivně, ale za chvíli vám to snad bude dávat větší smysl. Přesuneme se do roku 1996, kdy dva našlapaní hráči RTS titulu Warcraft II: Tides of Darness zažívali těžké časy při vyhledávání zápasů. Většina ostatních si totiž pamatovala jejich herní přezdívky, a když je uviděli ve svém čekacím lobby, ihned ho opustili, aby nepřišli o své drahocenné MMR (hodnocení).
Dvojce profesionálních hráčů proto přišla s vynalézavým řešením. Založili si nové účty a přezdívky odvodili od oblíbených kreslených postaviček – šmoulů, kteří se anglicky nazývají smurfs. Jeden se proto jmenoval Papasmurf (Taťka šmoula) a druhý Smurfette (Šmoulinka).
Dále už asi odhadnete, co následovalo, když se celý tento příběh dostal na veřejnost. Rok 1996 je proto obdobím, kdy nám šmoulové přinesli do multiplayerového světa nový druh hráčů, kterých se nejspíše nikdy nezbavíme.

Moje nedávná zkušenost se smurfy

Jakožto zarytý hráč MOBA titulu Dota 2, jsem si chtěl jeden večer odpočinout u konkurenční hry League of Legends. Jelikož v ní příliš nevynikám, zapnul jsem hodnocený zápas ve třetí nejhorší divizi, a to stříbrné.
Během prvních minut zápasu se zdálo, že jsou naše herní schopnosti vyrovnané, když tu najednou jsem v krátkém souboji dostal neskutečně vyklepáno a začal si říkat, že tu něco nehraje. Neberte mě špatně. Rozhodně nemám problém uznat, že je můj protihráč lepší a já tahám za kratší konec. Avšak zde jsem dostal obehráno z mého pohledu až dokonalým způsobem. Podobná situace se později odehrála několikrát. Já proto přemýšlel, jak je možné, že když se v zápase nic důležitého neděje, jsme s mým soupeřem téměř stejní matláci. A když přijde do tuhého, rázem je za jeho klávesnici úplně někdo jiný, kdo si s mým týmem hraje jako kočka s myší.
Po konci zápasu jsem se proto šel podívat na herní profily těchto dvou podezřelých objektů z protějšího týmu. Zde na mě čekalo zajímavé překvapení.

V prostředním sloupečku se u obou hráčů vyskytují nejčastěji hraní šampioni a jak můžete vidět, první příčky mají nejmenší winrate. Na účtu Gtancica je to dokonce pouze 10 %, což znamená, že hráč tyto hry prohrával naschvál. Nejspíše proto, aby se dostal do nižší divize. Jakmile smurfové vzali jakéhokoliv jiného šampiona a hru chtěli vyhrát, v téměř 100 % her se jim to podařilo a zápas jednoznačně dominovali.

Závěr

Smurfům jsem na účty poslal nahlášení a nyní to je na samotných vývojářích, jak celou situaci vyhodnotí. U některých herních společností je podobná aktivita odměněna okamžitou penalizací a blokováním účtu, jiné se k tomu staví benevolentněji. Celkově považuji smurfování za dlouhodobý problém herního světa, na který bohužel neexistuje jednoduché řešení, a tak už jen čekám, kdy na podobné „šmouly“ znovu narazím. Ať už ve hře, či jako nadpis debaty na jedné ze sociálních sítí.