Jakkoli je skvělý pocit zvítězit ve svém vlastním regionu, stát se světovou jedničkou s sebou přináší nesrovnatelně větší prestiž. I proto každý hráč či fanoušek League of Legends již od začátku roku vyhlíží Mid Season Invitational a Worlds, dva mezinárodní turnaje a dvě šance upevnit svou pozici jakožto nejlepší tým světa a natrvalo se zapsat do historie tohoto esportového titulu. A přestože vůbec první ročník Worlds ovládli evropští Fnatic, následující léta nastolila trend, kdy mezinárodní scéně začaly tvrdě dominovat východní týmy. Každý rok tedy všichni západní fanoušci vkládají naděje do svých oblíbených celků, aby je následně sledovali vypadnout již v brzkých fázích turnajů, a to velice často rozdílem třídy. I pevná šňůra korejsko-čínských vítězství však přeci jen byla narušena, konkrétně na pátém ročníku Mid Season Invitational v roce 2019. Pojďme zavzpomínat na dva západní týmy, které společně dokázaly nemožné a navzdory všem předpokladům pokořily šampiony.

Již na Worlds 2018 si Evropa získala status silného regionu, když se G2 Esports podařilo ve vypjaté BO5 sérii vyřadit hlavního favorita turnaje Royal Never Give Up poměrem 3:2 a Fnatic se po dlouhých sedmi letech dokázali probojovat až do finále. Na čínské Invictus Gaming však ani jeden tým nestačil, a ti si tak po dvou dominantních sériích proti evropským týmům dokráčeli pro svůj titul šampiona.

I přes takto tvrdou porážku však naděje na titul pro Evropu v roce 2019 neuhasly, a to zejména kvůli přestupu nadějného midaře Capse z týmu Fnatic k rivalům z G2 Esports. Neméně zkušený midař Perkz z G2 totiž v Capsovi viděl lepšího hráče než sebe a sám se ujal marksman role na bot lane, tak aby místo na své bývalé pozici uvolnil. Historicky sice pokusy o vytvoření supertýmu na evropském poli skončily vždy neúspěchem, G2 však toto prokletí dokázali prolomit a velmi přesvědčivými výkony získat svůj slot na MSI.

Severní Amerika ta s sebou na rozdíl od Evropy očekávání nenesla téměř žádná. Jakožto historicky nejslabší region bylo pro místní týmy hlavním úspěchem kvalifikovat se ze skupinové fáze do vyřazovacích částí mezinárodních turnajů, přičemž každé další vítězství zde získané fungovalo spíše jako příjemný bonus. O to menší naděje si fanoušci dělali, když se z LCS kvalifikoval tým Liquid, jenž i přes zvučná jména jako byl Doublelift, se během samotného splitu spíše hledal a svou pozici na MSI si musel vydobýt těsnými sériemi až ze čtvrtého místa.

Z východních regionů se pak na MSI kvalifikovaly týmy, jenž tak jako každý rok působily velmi silně a patřily mezi jasné favority. Za korejský region se po nepovedeném roce na mezinárodní scénu vrátil historicky nejúspěšnější hráč League of Legends Faker se svým týmem SK Telecom 1 a z Číny nenastoupil nikdo jiný než Invictus Gaming, tedy úřadující světový šampion. Očekávání že západ ani tentokrát asijské jedničky neohrozí však byla prolomena již v samotné skupinové fázi, kdy se G2 podařilo v obou zápasech korejské SKT porazit. Tato dvě cenná vítězství nakonec zajistila G2 postup do skupinové fáze, z důvodu nekonzistence svých výkonů totiž dvakrát padli proti papírově nejslabšímu týmu Phong Vu Buffalo a taktéž i proti IG, kterým se toužili po porážce na Worlds pomstít. Postup Team Liquid pak byl ještě o něco těsnější, neboť ti na asijské soupeře nestačili ani v jednom ze zápasů. Dokázali však remízovat s G2 a získat cenný bod, jenž je posunul do vyřazovací části po bok IG, SKT a G2.

První BO5 série měla býti spíše formalitou, neboť IG si díky privilegiu prvního seedu ze skupin mohli zvolit svého soupeře. I přestože G2 dokázali ve všech případech s přehledem porazit, se jako papírově nejslabší soupeř jevil tým Liquid a čínská jednička si nehodlala cestu do finále nikterak komplikovat. Očekávaná demonstrace síly světového šampiona se však velmi rychle zvrtla ve prospěch Američanů a přestože po prvním vyhraném zápase v sérii se nemluvilo o ničem jiném než o štěstí či podcenění, o několik hodin později bylo jasno. Liquid porazili do té doby nejlepší tým na světě poměrem 3:1 a dokázali svůj region poprvé kvalifikovat do finále mezinárodního turnaje. Fanoušci Severní Ameriky se mohli po dlouhé době cítit hrdě.

Druhá série mezi G2 a SKT jasného favorita neměla. Přestože G2 SKT dvakrát porazili během skupinové fáze, Fakerova sestava excelovala především v BO5 sériích, a to zejména díky schopnosti rychle se adaptovat na herní styl soupeře a odhalení jeho slabin. A to se také začalo dít. Série se dostala do stavu 1:2 pro SKT a i ve čtvrté hře vše nasvědčovalo tomu, že si Korejci dokráčí pro vítězství. Pak se však něco zlomilo. G2 totiž jen málokdy hráli hru dle nastolených pravidel a dokázali SKT zaskočit skvěle koordinovaným zničením odhaleného Nexusu. Z této porážky se již SKT zcela vzpamatovat nezvládli a v páté hře se dopustili několika chybných rozhodnutí, která je nakonec stála celou sérii. Diváci celého světa tak poprvé v historii měli být svědky památného mezinárodního finále mezi Severní Amerikou a Evropou, neboť pověstná propast v herních schopnostech mezi východem a západem ze dne na den přestala existovat.

Předpoklady pro finále byly různorodé, realita však nakonec byla jiná než jakou kdo čekal. Nejen že G2 přejeli svého soupeře poměrem 3:0, mimo to však také dokázali definovat světový rekord o nejrychlejší mezinárodní BO5 sérii. Turnaj tedy sice pro severoamerický region končil trpkou a drtivou porážkou, avšak bylo to i jejich úsilí a vytrvalost, díky které se povedlo získat první mezinárodní titul pro západ, jenž po právu náležel G2 Esports. Ti se tak tentokrát stali nejen nejlepším evropským týmem, ale také světovou jedničkou. Na svůj úspěch sice už ani oni, ani žádný jiný evropský tým prozatím navázat nedokázal, přesto však MSI 2019 ukázalo, že i obávané asijské týmy nejsou neporazitelné.